Michal „Křižák“ Kříž
„Můj příběh spojený s jednostopou mašinou, s vůní benzínu, svobody a větru ve vlasech začal v roce 1985 v autoškole na Vinohradech, kde jsem s kamarádem začal dělat řidičák na motocykl do 50ccm, hned jak nám cinklo 15 let. Úplně jsem se viděl na Pionýru Mustangu, jak budu kroužit po sídlišti a budu neodolatelný pro spolužačky, které už měly proporce svůdných žen. Hmmm…ta představa byla opojná a točila se mi z ní hlava. Papíry jsem neudělal…a stejně tak kamarád Petr. Zvolili jsme jinou alternativu svobody a začali chodit po pražských výčepech. V 18 letech mě vlast povolala na povinnou základní vojenskou službu. A tady stála, hned vedle kanceláře výkoňáka, zelená, s bošákem zastrčeným v lampě, Jawa 250. Jasné znamení, že my dva patříme k sobě…alespoň pro tuto chvíli. Nakopl jsem ji a znovu zažil tu opojnou vůni benzínu, pocitu svobody a větru ve vlasech. Hmmm…Dostal jsem pět dní basy na tvrdo, za neoprávněné použití služebního stroje našeho písaře-motocyklisty.
Po vojně mi pár let v paměti chybí. Až jsem si své odžil a vypil, zamiloval jsem se do veteránské motorky. Přivezl jsme jí rozloženou v bednách, ani jsem nevěděl jestli byla kompletní. Nebyla. Takže k tomu pár let ježdění po burzách a nakonec jsem dal do kupy svůj Zundapp KS 750 a užil si s ním spoustu super vyjížděk. Jenže to bylo ve dvou stopách, protože to byl motocykl se sidecarem. Takže klopení zatáček neprobíhalo, spíše jsem driftoval smykem. Přišla rodina, motorka musela ustoupit potřebám rodiny, já se vrátil do armády jako furťák a tak běžela léta.
A pak v roce 2016, kolem 45 roku života, kdy chlapi řeší úbytek testosteronu pořízením milenky a druhým kolem s novou paní a dalším miminkem, se u mě tato krize středního věku projevila potřebou znovu cítit vůni benzínu, svobody a větru v již prořídlých vlasech. Triumph byla jasná volba pro gentlemana mé velikosti. V prodejně se na mě culil Bonneville T120 už z dálky. Bošák v lampě sice neměl, ale byl prostě uchvacující. Byl můj. Pyšně jsem si ho odvezl domů, strčil do garáže na půl roku odjel na misi do Iráku. Tam ,daleko od domova v poušti, jsem snil vlhké chlapské sny o chromované mašině pode mnou.
Po návratu už nám nemohlo nic bránit ve společném šťastném životě a konečně najezdili nějaké kilometry.
Letos jsme potkal bandou T.C.R.B. a doufejme, že to vskutku bude Triumphální spojenectví. Boňas je origo, bez úprav, líbí se mi tak jak je…snad až na ty blinkry“
